10) Příběh mladé ženy po CMP
Z Danou jsem se osobně setkal v Chotěboři při jejich dvou pobytech.Okamžitě mne zaujala svou nakažlivě optimistickou náladou.Zpočátku razila stále heslo:“Hlavně že žijem ! “.Vyjadřovala se sice ztěží,ale člověk jí snadno porozuměl a při komunikaci s ní zažil hodně legrace.Byla vždy štědrá , měla snahu stále někoho obdarovávat nejčastěji různými pamlsky a obrázky.Sedávali jsme s malou skupinkou pravidelně každý den v hale u nápojového automatu.
Přestože hodně špatně chodím,snažil jsem se jí přinést i pohárek s nápojem.Při druhém pobytu jsem s ní občas dělal domácí úkoly,které dostala na logopedii..Byla vždy velmi snaživá a odpovědná.Při druhém setkání se rozhodla,že již do Chotěboře jezdit nebude,ale neustále udržovala telefonický kontakt, či jsme si vyměňovali e-maily.Při telefonních rozhovorech jsem pozoroval,že se jí lepší řeč a celkové vyjadřování.Největší radost měla při posledním setkání kdy již navštěvovala stacionář a přivezla mi vlastnoručně vyrobený podnos.Všem doporučuji si přečíst její příběh,který 4 roky po příhodě s terapeutem stacionáře vytvořila aby ukázala i jiným,že když to zvládla ona,tak ony to zvládnou též.
Jsem naživu.docx (2,5 MB) -- zde čtěte administrátor
v hale u nápojového automatu
To,že jste příběh četli a případně vás zaujal vyjádřete prosím v anketě na úvodní straně..
