16. příspěvek- Pravidelné rehabilitace ve VRÚ SLAPY MĚ POSTAVILY NA NOHY
Před 8 lety jsem pracoval jako OSVČ při výškových pracech v areálu pražského letiště ve Kbelích.Při práci na střeše hangáru jsem se propadl poškozenou střechou z výšky 15 metrů s způsobil jsem si spoustu zranění na hlavě páteři a končetinách nárazy o konstrukci střechy a předměty uložené v hangáru.Absolvoval jsem několik operací hlavy páteře a končetin v nemocnici v Praze Střešovicích. Po operacích jsem měl ochrnutou pravou ruku a nebyl jsem schopen pohybu bez invalidního vozíku.
Každoročně jsem absolvoval , postupně asi 7x rehabilitaci ve VRÚ Slapy. Rehabilitace byly komplikovány lupenkou, kterou jsem dědičně onemocněl když jsem byl na vojenské základní službě. Nedlouho po ukončení VZS mi zemřela máma,o tátu jsem přišel ve 12-ti letech,žiji se svým nejstarším bratrem,který o mně pečuje. Dříve jsem byl ženatý a měl 2 děti, ale manželka se mnou odmítla žít. V současné době jsem již schopen chůze na kratší vzdálenosti s francouzskými holemi.
Jsem vděčen zdrav. kolektivu ve VRÚ za to jaký pokrok jsem díky jim za ta léta udělal. Přestože jsem rehabilitoval i v jiných reh. zařízeních nejlépe se dosud cítím ve Slapech. Vliv na to má samozřejmě i to, že bydlím nedaleko tj. v Praze. Odvažuji se s čistým svědomím podobně postiženým pacientům tento RÚ DOPORUČIT. Doufám, že můj příběh pomůže podobně postiženým dostat více optimismu do jejich myšlení.
Petr
